Školy s obavami i zážitky

4. 2. 2026 Pavel Holásek Mládež, 0

Přebor družstev škol v šachu, krajské kolo, Svitavy, 4. 2. 2026

Dělat šachy (nebo něco jiného) naplno znamená, že je tu každou chvíli jeden z vrcholů roku. Kraj škol je prostě soutěž, kterou nemůžeme vynechat.

V kategorii 6-9 bylo třeba postoupit z okresu, což jsme díky vítězství v okrese snadno zvládli. V kategorii SŠ mohl hrát, kdo se přihlásil, otázkou bylo pouze, kolik postavíme družstev.

Letos jsem toho prožil mnohem víc při přípravě než na samotné akci.

Dějství nulté: už dávno předem vím o kolizi s olympiádou v němčině, znamená to, že hrajeme bez Tomáše a Elišky (dva ratingově nejvýš postavení na vyšším gymplu).

Dějství první: pořádám ve škole schůzku pro zájemce (v kat. SŠ). Počet účastníků: 0, slovy nula. (Nikdo nečte rozvrhovou nástěnku.)

Dějství druhé: obíhám třídy a ptám se jednotlivě (systém nám totiž neumožňuje oslovit mailem všechny studenty plošně). Výsledek netušený: najednou hned dvanáct zájemců. To je ošemetné číslo: skoro určitě někdo z těch dvanácti vypadne a pak budeme na poslední chvíli shánět náhradníka. Naopak případných jedenáct hráčů by se do dvou družstev nevešlo (náhradník může být jeden na tým), někoho bych musel odmítnout.

Dějství další a další a další: už před víkendem se omlouvá Vojta Eliáš. První. Sonduju náhradníky – pusto prázdno. V pondělí Vojta oznamuje, že se si uzdravit stihne, uf. Pondělí večer, jsme kompletní, jen aby to vydrželo.

V úterý potkávám na chodbě Matěje Křížka, další omluva. Vyzývám ho, ať si náhradníka sežene sám, Matěj poctivě oslovuje několik tříd. Nadějná sexta další adepty nepřidá, kvůli přijímačkám nanečisto mají velmi krátký rozvrh, jet místo toho na celý den se nikomu nechce. Nakonec se podaří sehnat Patrika Poslušného. Posunuju soupisku béčka a nechávám si soupisky potvrdit v kanceláři.

Šestá hodina večer a další jobovka od Adama Křivky. Kde mám ještě koho zkoušet? Trávím čas u monitoru, zda nás někdo nevytrhne, ale marně. Přichází pouze zpráva, že nemůže Tonda Palán, to je škoda, ale není to osudové, u malých jsme náhradníka měli, Matěj Peterka je zhruba rovnocenný. Ale u velkých pořád jen jedenáct. Kdybych to věděl předem, nemusel jsem shánět nikoho a mohli jsme v klídku hrát dvě družstva v deseti.

Noc, moc nespím. Půl šesté ráno, koukám, jestli se někdo přes noc neozval. Ne. Tak budeme hrát céčko ve třech, není to moc fér, ale jiné řešení nemám.

Půl sedmé ráno, hele, v šest se ozval Petr Kauc a já nebyl vzhůru, abych mu odepsal. Rychle odepisuju, sraz za necelou hodinu na nádraží. Tak snad … Ale on určitě zase někdo vypadne …

7.25, čas srazu na nádraží, chybí jenom čtyři … Rozhoduju se zariskovat a kupuju lístky.

7.30, kupodivu jsme komplet, podklesávají mi kolena úlevou (a únavou).

Tak to byla jedna linie obav. Druhá spočívala v tom, že před lety, totiž v prosinci 2014, jsme kvůli námraze a železniční kalamitě do Svitav málem nedojeli, nakonec zoufale autobusem o dvě hodiny později. Protože meteorologové před námrazou varovali už tři dny předem a protože přesně na středu se trefila ta situace, kdy je ještě pod nulou, ale už prší, očekával jsem zákon schválnosti i v tomto případě. Nestalo se a naštěstí jsem kvůli potížím se sestavou nestíhal na potíže s dopravou ani myslet.

Ve Svitavách pak už klasika: dlouhý průvod od „šachového vlaku“, to si vždycky užívám, plná Fabrika, která to všechno pobere, zkušený Dolfův tým, který dělá pro krajský šach opravdu hodně. Akorát Dolfa nebyl tentokrát při hlase, čemuž se dá těžko věřit.

Těžko věřit se dalo i některým momentům prvního kola: David Hanák, který řízením osudu vystoupal až na nevděčnou první šachovnici v béčku, na hlavu porazil Daniela Poláka, i když David se už šachu nevěnuje, kdežto Dan běžně boduje i za dospělé. Naprostý amatér Petr Kauc, kterého jsme přizvali pár hodin předtím, zahájil výhrou proti Kadlecovi (1139). Saša vyhrála nad Ždímalem, na tom by ještě nic nebylo, ale pozor, ona vyhrála na čas! Říkal jsem jí, že takové pocity asi nezná. A Marek Mucha, taky ryzí amatér, sehrál téměř vyrovnanou partii proti FM Karlu Brožkovi, hráči extraligových Pardubic. (Vítek Růžička si zase zahrál s mistrem světa Jiřím Bouškou, ten hraje pro změnu extraligu za Porubu. Obávám se, že ve víru běžných krajských soutěží zapomínáme občas zvednout hlavu a měřit se s těmi, kdo krajskou úroveň dávno přerostli.)

No a pak už se většinou hrálo bez dalších extrémních překvapení. Výsledky naleznete na chess-results, já se pokusím o stručnější přehled.

Kategorie 6. – 9. tř. ZŠ

Družstvo tvořili Marian Pokorný, Saša Dudlová, Honza Skubi, Matěj Peterka (Tonda nám fandil jen z domu). Byli jsme třetí nasazení a naší ambicí bylo pokusit se o překvapení a postup na úkor jednoho z favoritů (Dašická Pardubice, to jsou hráči Železných hor, a Školamyšl Litomyšl v čele s bratry Dlouhými). Hned ve druhém kole jsme chytli Litomyšl a slízli 0:4, tam nás prostě všude přehráli. Ve čtvrtém pak Dašickou, tam to bylo nadějnější, ale něco jsme nedotáhli a podlehli 1,5:2,5. Tím už byl postup dost vzdálený, zejména Dašická by musel ještě ztrácet (hodnotilo se olympijsky). Místo toho o sobě dal vědět ještě čtvrtý vzadu, totiž Polička, s námi hrála 2:2, ale jinde ztrácela ještě méně, takže nás v boji o bronz o bod předstihla, další družstva už měla odstup.

Ono to od nás nebylo špatné, Marian je sekundán, Saša a Matěj primáni, družstvo sotva začíná a už patří do krajské špičky. Ale prostě jsme vyhráli jen to, co jsme měli, nepřidali jsme žádné překvapení na úkor favoritů navíc. Marian to měl proti předním hráčům kraje těžké a ještě přidal nevynucené chyby, přesto má nejvyšší perfo, Saša a Honza odvedli svoje (oba 4,5/7), procentuálně nejúspěšnější byl Matěj (5/7). 17/28, +4=1-2, 4. místo.

Kategorie SŠ

Tady prostě nemáme silnou generaci, navíc chyběl Tomáš, Eliška a Matěj. Přesto jsme postavili hned tři družstva s jediným cílem, být u toho a zahrát si.

Družstvo A: Vít Růžička, Marek Mucha, Josef Vondráček, Vojtěch Eliáš

Družstvo B: David Hanák, Marek Pirkl, Patrik Poslušný, Petr Kauc

Družstvo C: Lukáš Klubert, Antonín Šolc, Richard Bulánek, Terezie Junková

Váhal jsem, jak družstva postavit, nakonec jsem se rozhodl nestavět za každou cenu silné béčko, aby i céčko mělo přirozené lídry a zahrálo si. Díky ochotným náhradníkům, zejména Petrovi, který je teprve terciánem. Bez kohokoliv z hráčů by se už týmy nemohly zúčastnit. Těžké to měli Vítek, David a Lukáš, kteří tak jako Marian nesli hlavní nápor a během soutěže si moc neoddechli.

Družstvo A dosáhlo průměrného výkonu 14/28, +2=3-2, bohužel to při vyrovnanosti tabulky stačilo „jen“ na 17. místo (ze 27). Marek měl 4/7, Josef 4,5/7, Vojta 3,5/7.

Družstvo B hrálo od začátku překvapivě dobře a ani po výprasku s Litomyšlí neodpadlo, naopak v závěru zase přidalo. 13/28, +2=3-2, 20. místo. Patrik a Petr 4/7.

Družstvo C nadšeně slavilo každý bod nebo půlbod. Objevilo se mezi těmi, kdo (při lichém počtu účastníků) získali kontumační výhru 4:0, to ovšem neznamená, že to měli snadné, o to těžší soupeře v dalších kolech dostávali. Chybělo málo, aby v posledním kole zůstali na úrovni béčka. 11/28, +1+1k=0-5, 25. místo. Tonda 4/6 + 1k.

Ještě tu hrál z Ústí Matěj Kobr (za SŠ stavební Vysoké Mýto), na druhé desce udělal 5,5/7.

Na celkovou bilanci kraje nemám sílu, favorité potvrdili postupové ambice.

Pozoruhodný výkon podal Kuba Nešpůrek (Dašická), který na první získal 6,5/7, když porazil i Boušku.

Vojta doma (zcela vážně a pochvalně): „To už je opravdu výkon srovnatelný s tím mým.“ (To si totiž připomněl, jak tam kdysi porazil Ludvíka a Říhu a ztratil jen se Švandou.)

Takže hráli jsme dosyta, třeba to někoho chytne dlouhodobě, družstvo malých má samozřejmě všechno před sebou.

A ještě kuriozita: v antikvariátu jsem tam narazil na číslo Československého šachu z r. 1961, kde byly otištěny partie ze slavné Talovy rozhlasové simultánky proti našim dorostencům. Mezi nimi ovšem i partie Jardy Volfa. Generace si podávají ruce.