Důležité je zúčastnit se, ale my jsme i vítězili.
Krajský přebor družstev mladších žáků, Polička, 11. 4. 2026
KPDMŽ je takový indikátor budoucnosti různých oddílů. Kdo dokáže postavit šestičlenné družstvo max. jedenáctiletých, ten může do budoucnosti hledět s optimismem. Proto je každoročně naší hlavní ambicí zúčastnit se. (Teda vloni jsme chtěli i postoupit, ale těsně to nevyšlo.)
Náš silný ročník 2013 už letos hrát nemohl, otázkou tedy bylo, kdo dokáže doplnit jasnou dvojici Sašu a Vildu. Pokoušel jsem se už tak od ledna upozorňovat děti i rodiče, že budeme potřebovat registrované hráče, ale odezva byla nevelká. V posledním týdnu jsem se snažil s tím pohnout víc, ale odpovědi na maily jsem dostával pozdě nebo vůbec, a když, pak většinou negativní. Ještě nám svitla naděje, že by se mohl najít host ve Třebové, ale v pátek padla i ta.
Byl jsem z toho dost otrávený, na místě jsme si navzájem postěžovali s Dolfou, zřejmě je to leckde podobné.
Vyjeli jsme tedy jen s pěti hráči se slabou nadějí, že se třeba host najde na místě – a skutečně, Nekoř tu byla v sedmi a navíc dala přednost tomu, aby si všichni zahráli, před nějakým místem v pořadí. Takže díky za půjčení Denise Valenty, pro nekořskou práci s mládeží je to velké zadostiučinění.
Díky i paní Morávkové a Jožkovi Chmelařovi st., kteří vzali auta a podíleli se na dozoru. A taky Tondovi Bartošovi, který jako jediný vyslyšel moje apely, aby se nechal zaktivnit a reprezentoval.
Výsledky najdete na chess-results.
Hrálo deset družstev každý s každým, tempem 15 + 5. Náročný turnaj, kde si opravdu všichni zahráli dosyta a končilo se až před čtvrtou odpoledne.
My jsme velké ambice neměli, byl bych spokojený tak se šestým sedmým místem. Dařilo se nám ale nad očekávání dobře.
Hned v prvním kole jsme zvládli Chrudim, já jsem odešel na nákup a vrátil jsem se za stavu 3:1, Saša pak zremízovala nestejnopoláky a první body byly doma. Ve druhém jsme favorizovanému Lanškrounu nestačili, i když některé partie nebyly špatné, zásadní pro další průběh bylo třetí kolo s Poličkou B. Kdybychom tu neporazili, koho jiného? Nevypadalo to ideálně, jen na dvou předních, ale Denis pak aspoň dosáhl patu a rozhodl Pavel, který partii s dámou míň dokázal otočit.
Tím jsme vlastně naladili rytmus, který nás až do konce neopustil: výhra – prohra – výhra – prohra – výhra … (Samozřejmě to bylo dáno zejména losem.) Hlinsko jsme dokonce porazili 6:0. S Poličkou jsme kanára dostali, ale to se dalo čekat. Rozhodlo poslední kolo, kdy jsme přetlačili Svitavy, se kterými jsme na tom byli zhruba stejně.
Celkově tedy 5 výher, 4 prohry, skóre jen 25,5/54, ale to bylo tím, jak to první tři týmy vyluxovaly, nečekané 4. místo.
Saša Dudlová s přehledem zvládala náročnou jedničku, zahrála si se silnými hráči, největší škoda je partie s Böhmem z Poličky, kde se třemi pěšci navíc dopustila harmoniku po sedmé řadě. 6/9
Vilém Popel podobně zkušeně držel druhou desku, i on si před finále zahrál s řadou silných hráčů. Na začátku zas nestíhal s časem, ale celkově byl výkon přesvědčivý. 5/9
Pavel Morávek v šesti letech na třetí desce! A pozor, docela tam patřil, řada jeho partií byla zajímavá, dramatická, nejvíc se mi líbil přesvědčivý výkon s Metelkou. Samozřejmě, jména jako Drahošová, Nesporá, Lacaille, Šimon Dlouhý jsou někde jinde, ale je to velká škola. 3/9
Tonda Bartoš nám pomohl nejvíc tím, že vůbec nastoupil. Jeho výkon odpovídá jeho malé herní praxi, ale hrál s chutí, předvedl zajímavé nápady, jde jen o to nebrat šachy pouze jako občasné zpestření. 2/9
Denis Valenta (TJ Sokol Nekoř) vyhrál v prvním kole. Potom na můj vkus rozdával příliš mnoho figur, byl z toho již zmíněný pat a dvě prohry. V další fázi se ale chytil výborně, finišoval 4/5 a stal se jedním z tahounů našeho úspěchu. 5,5/9 Ještě jednou díky za pomoc.
Jožka Chmelař ml. tak mohl dostávat přiměřenější soupeře na poslední desce, bylo to pro něj akorát, řadu šancí nevyužil, jiné zase ano, v součtu to bylo docela povedené. 4/9
Celkově tedy vyhrála Polička, která má ze Třebové bratry Dlouhé a na první desce brněnského Böhma, ti to měli prostě našlapané. Neméně jasně druhý byl Lanškroun s vlastními odchovanci a neméně jasně třetí Železné hory. Je zajímavé, že první porazil 6:0 druhého, druhý 6:0 třetího, rozdíly mezi týmy tu byly markantní. Ale všeobecně jsem měl dobrý pocit, i týmy a hráči vzadu už ledacos umí.
Hořkosladké blues Když neumíš vyhrát tak alespoň prohrej se ctí























zajímavost dne – Nekoř půjčila do Ústí hráče, a sama si jednoho půjčila z Letohradu 🙂 Tomu se říká kolegiální přístup
Ani jeden z prvních 3 týmů nehrál jen s vlastními odchovanci. 🙂
OK, to ani není kritika, spíš uvedení do kontextu, abychom se necítili tak úplně marní.