Hořkosladké blues

14. 4. 2026 Vítek Holásek Béčko, 0

Od půlky sezóny nad námi visel Damoklův meč. A nyní je dobojováno. Do posledního kola nám los přisoudil bývalé ligové družstvo z Poličky, takže o našem osudu nerozhodoval jen vlastní výkon, ale především výsledky odjinud. Železné hory i Rapid uhrály remízy, a my tak po porážce 3:5 končíme na druhém sestupovém místě. Nezbývá než čekat, jak se situace vyvine a zda nás nakonec pád skutečně nemine.

Právě proto však panovala v hrací místnosti překvapivě uvolněná a přátelská atmosféra. Všichni hráči se sešli už dobrých dvacet minut před začátkem, což bývá v krajském přeboru téměř nadpřirozený jev. A z úvodního vývoje zápasu to chvíli dokonce vypadalo, že bychom mohli zabojovat i o lepší konec. Po několika hodinách se však situace přiostřila, a zatímco jsem na dálku napjatě sledoval online přenos z Áčka, o nervy nebyla nouze ani u našich šachovnic.

První jsem dobojoval já. Broňa mi vyklouzl z přípravy a zkusmo nabídl půl. Silnějšímu hráči se v takové chvíli remíza odmítá jen složitě. V hlavě mi navíc začaly strašit velmi hloupé nápady, takže záchranná brzda přišla v pravý čas.

Druhý, myslím, zapůlil Petr poté, co ustál ostrý styl soupeře. Prohru následně přidal Matěj, když si při svém pozičním pojetí přestal hlídat krále. Solidní půlku pak ještě přidal Kamil – ani nevím, kdo ji vlastně nabízel.

Za stavu 2,5:1,5 se tedy bojovalo na prvních dvou, na páté a na poslední šachovnici. Adam tahal za kratší konec, za pika měl alespoň dvojici střelců. Za remízu tak můžeme být spíše rádi.

Důležitý bod přidal David. Utahoval šrouby, ale černá pozice kupodivu držela. Před kontrolou mu ale soupeř usnul a nechal si utéct prapor! Stav byl vyrovnán.

Nejdramatičtější zážitek nám jako vždy připravil Martin. Soupeře nejprve pohodlně přehrál, pak mu ale v těžké časovce spadl do taktické sítě a ztratil střelce. Z pohodlného +2 se tak stal lítý boj o udržení střelcové koncovky. Najít v sobě sílu na druhou vlnu boje však není vůbec snadné. Koncepce se bohužel rozpadla a zkušenější soupeř už partii „vyseděl“.

Podobný úděl pak čekal i Jendu, který po měsících absence schytal nejsilnějšího hráče soupisky. Mně se bílá pozice celkem líbila, počítač ale tak přesvědčený nebyl. Přeci jen – pěšec dolů je pěšec dolů. Honza se nevzdával a v koncovce dlouho držel rovinu. Bohužel tady každá drobná chyba působí jako tobogán. Člověk není robot a partie nakonec nedopadla.

Výsledek 5:3 tak celkem věrně odráží i zbytek naší sezóny. Se silnějšími soupeři hrát umíme, ale v rozhodujících momentech nám dochází šťáva.

Celkové hodnocení sezóny nechám na kapitánovi.

Partie nemám, nestíhám.