Vítek bronzový na turnaji Palackého univerzity!
Že už jste ten titulek někde četli? Ano. Paměť vás neklame – odkaz na repo zde.
Již tradiční turnaj, v rámci Sportovního dne, jsem si letos ujít nenechal. Trable se zkouškami prožívám větší (vloni jsem nehrál právě kvůli nim), větší proto byla i motivace k dopolednímu rozptýlení.
Zatímco organizace byla připravena a zvládnuta jako vždy bravurně (děkujeme Honzovi Třeštíkovi i panu Biolkovi), živelná kultura turnaje by mohla nabídnout opačný pohled. Los je cíleně nasazován bez ratingu hráčů; klíčem k turnaji je právě umožnění přístupu i amatérským hráčům. Pojem amatér však brzy bude muset být redefinován, neboť to, co dříve znamenalo laickou povšechnou znalost rozehrání a zevrubnou orientaci v základních pravidlech, to dnes po rozmachu internetového šachu znamená namemorovanou teorii i základní povahu hned několika systémů a „amatéři“ začínají chybovat až kdesi ve střední hře, kde jim jejich „laická“ znalost přestane stačit. (Příznačná je také ztráta české terminologie ve prospěch anglického pojmosloví.)
V turnaji jsem se tak nestačil divit, když mi soupeř sdělil, že fyzické šachy hraje poprvé v životě, načež mi zahrál holandský stonewall a v analýze po partii správně tipoval základní plány pozice. Následovalo přiznání, že hraje na chess.com a že „rozhodně není nijak dobrým hráčem“, neboť má „jen 1200“. Tak už jsem mu neřekl, že když jsem měl já „jen 1200“ neznal jsem více než svou čtyřjezdcovku a rozhodně jsem nebyl schopen partii po ukončení analyzovat.
A to je jen jeden z mnoha obrazů kvalitativní proměny šachového světa, které jsem v turnaji pozoroval. Ale o tom jindy…
Vítězem se po právu stal španěl FM Victor Lillo Castany, který ani po letech „neaktivity“ svou hru stále nezapomněl. Druhou příčku bral rychnovák Pavel Kačírek. Stupně vítězů jsem obhájil ještě i já.
Hned o půl bodu pomocného za mnou však visel Šimon Londin. Ani další pětibodoví nehráli vůbec špatně – Martin Sněhota doběhl na brzkou prohru s Kačírkem a v sedmikolovém systému už se ke „špičce“ turnaje nedostal. Na pomocné ho tedy předběhl (nejspíš-ne-tolik) amatér (?) Josef Losse.
Jediným prohřeškem tak zůstává ďábelské tempo 10+0, které je k nám časovkářům nelítostné. Na absenci příhozu si stěžovalo více hráčů a organizátor slíbil do příštího ročníku nápravu. Párkrát jsem ale mohl mít namále, když jsem se na pokraji koncovky zadíval na budík, kde mi svítila minuta proti soupeřovým třem.
Celkové výsledky zde.
Díky všem za příjemný turnaj – a brzy zase u šachovnic. 😉
Hrajeme Poličku Orlická šachovnice 2026
Šachový klub podporují:
