Příprava? Nulová!
Asi před rokem se v oddíláku hrála následující partie:
Holásek Pavel – John Petr (oddílák 2008/09)
1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 Jf6 4. d4 exd4 5. 0-0
Radši hraju 5. e5, ale chtěl jsem Petra vyzkoušet ze znalosti běžných variant. 5. … Sc5!? Odvaha soupeři nechybí. Cestou k vyrovnání je 5. … Jxe4, ZNÁTE-LI TO. 6. e5 d5! 7. exf6 dxc4 8. Ve1+ Se6 9. Jg5
Divoká pozice, že? Kdo to nehraje, užasle zírá. Kdo to však hraje (nebo v žácích hrál), ten ví, že jsme teprve na začátku. Správné je teď 9. … Dd5, Petr si ale vybral 9. … Dxf6??. Hlavní léčka v pozici a černý do ní padá! Po 10. Jxe6 fxe6 11. Dh5+ Kd7 12. Dxc5 je černý bez figury.
Proč o tom píšu: tenhle obrat je snad možné přehlédnout, ale není možné ho neznat! Petr zaslouží pochvalu za odvahu, s jakou se vrhá do aktivních variant zahájení, ale nemůže je neznat! To je jako nasednout do závodního auta a nevědět, kde je volant. Když hraju hru dvou jezdců (a mladý hráč by ji měl hrát), musím ZAČÍT běžnými miniaturkami, procvičit si základní varianty v tréninkových partiích, pak se třeba podívat detailněji do teorie … a pak se třeba s připraveným zahájením vytáhnout na nepřipravené dospělé. Jenže Petr nejspíš ani neotevřel toho Alstera. (A přitom sám hraje variantu bílýma!)
Za další část partie můžu pro změnu nadávat sobě, nabyl jsem dojmu, že si můžu dovolit všecko. Hrálo se 12. … Vhf813. f3 g5 14. Sxg5 Dg6 15. Jc3??
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?! Nechtěl jsem jen tak vyhrát, chtěl jsem vyhrát se smajlíkem … Tah je vypočítán na 15. … dxc3? 16. Vad1+ Ke8 17. Dxc4 s útokem na krále v centru. Vyvrácení je ale jednoduché: 15. … Vf5! Nejenže je figura zpátky, ale černý získává silný útok. Po 16. Dxc4 Vxg5 17. Je4 Vxg2+ je bílý prohraný. Partie byla ještě dramatická a skončila po dalších chybách remízou. 1/2
Přišel další ročník oddíláku a opět jsem měl bílé. Opakovat varianty je sice naivní, ale coby trenéra mě zajímalo, zda a jak se Petr připravil.
Holásek Pavel (2116) – John Petr (1545), 19.11.2009
1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 Jf6 4. d4 “To už jsem někde viděl,” říkávají někteří ústečtí hráči. “To už jsme někdy hráli, že?” 🙂 4. … exd4 5. 0-0 Sc5 6. e5 Je4??
Neuvěřitelné. Černý se nejen nepřipravil, navíc bez sebemenšího zamyšlení blicá naprostý nesmysl. V tuto chvíli měl na hodinách o dvě minuty víc než na začátku. Jako by možnost hrát s kandidátem mistra byla samozřejmá. Místo snahy soupeře překvapit, navázat na loňskou remízu, vylepšit svou hru, sehrát tříhodinovou vyčerpávající bitvu … je tu povrchní chyba a partie končí za pár minut. Přece buď VÍM a pak to nemohu takhle zahrát, nebo nevím, a pak to musím VYMYSLET! Musím se zarazit a proti silnému soupeři probrat všechny možnosti, nemůžu zahrát tah, dokud nevím, k čemu vede!
Přišlo 7. Ve1 d5 8. exd6 Jó ahá. 🙁 Dxd6? A zase bez rozmýšlení! Aspoň f5 a čekat, jestli se bílý ještě neukvapí … Takhle byl za chvíli konec.
Kolikrát jen se tohle stalo v Harrachově? Pár rychlých tahů, po zahájení figura pryč a partie v háji.
Petr opakovaně ve své kategorii dosahuje na krajské finále. Kde by asi byl, kdyby svůj talent podpořil přípravou? A kde skončí, když i příště zahraje stejnou variantu stejně špatně?
Proč se tady do toho tak opírám? Jednak je mi líto jedné zmarněné šance, jednak v tom ale Petr není sám. Když se tak rozhlížím, vidím v něm spíš pravidlo než výjimku. Uděláme s tím něco?
Důležité vítězství v boji o postup do ligy V okrese přebor škol funguje
5 thoughts on “Příprava? Nulová!”
Napsat komentář
Šachový klub podporují:
Souhlasím c3 je skutečně slabší
Ovšem, 5. 0-0 Jxe4 je remis, to nepopírám (i když je tam pořád pár možností nezkušeného soupeře poplést).
5. … Sc5 mi zas tak špatné nepřijde, jednou jsem v tom dostal bílými strašlivý nářez od Biolka mladšího.
6.c3 (po 5. … Sc5) mi přijde slabší, po Jxe4 je černý v pohodě, ne?
Pavle k Vaší 1. partii 5.O-O, Je4 je řekl bych tah, kterým se černý bez dostává do celkem vyrovnané pozice, (hraju do za černé celkem dlouho), to Sc5 není dobré. Místo Vašeho 6.e5 navrhuji c3 (netvrdím, že je to dobré). Jinak pěkná partie.
Nj tenhle přístup taky moc nechápu. Některé šachové knížky o zahájení jsou samy o sobě navíc báječné čtení (víc než tahy si po letech pamatuju komentáře typu: “Díky za tento tah, Davide Ionoviči,a Vám Josife Visarionoviči! 😀 atp…)Mě osobně na turnajích děcek nejvíc zajímalo právě zahájení. A to z důvodu, že v podstatě v každé variantě byla možnost soupeře na nějaký špek nachytat a ušetřit si moře práce 🙂 Výsledkem čehož jsou tristní koncovky a mizerná střední hra, takže jsem si taky dvakrát nepomohl 😀
Krásně napsáno. Je ale otázkou, jestli si z toho vezmou ponaučení hlavně ti, kterých se to týká! Nemyslím tím samozřejmě pouze Petra, ale všechny mládežníky, kteří hrají na M Čech stejně, jakoby by to byl nějaký pouťák v rapidu.