Návrat do Harrachova VII: V rychlém tempu
Nějak se nám pobyt chýlí ke konci, ještěže si to nepřipouštíme. Ranní kolo jsme zvládli rychle. Verunka hrála se soupeřkou asi vyrovnanou bitvu, několikrát statečně odmítla remízu, v koncovce se dostala až na okraj prohry, ale soupeřka ji nechala prošlapat volňákem. Zajímavě bojoval i Vojta, ale zacházel příliš velkoryse s pěšci, takže mu v koncovce těžkých figur chyběli a prohrál. Nejrychlejší byl Vítek, jehož soupeř jen tak popotahoval až do pěšcovky s pěšcem méně, Vítek se na výhru moc nenadřel a se ziskem 4,5/7 je z nás nejlepší.
Já jsem měl dalšího mladičkého soupeře Martina Nehybu, nar. 2002, ELO 1865 Naštěstí si “dal říci”, v ruské černými postavil stísněnou pozici, odevzdal mi kvalitu a počkal si na demolici svého postavení.
Za tři hodinky jsme tedy byli hotoví včetně rozborů a využili jsme volného odpoledne (kromě simultánek žádný šachový program) k výšlapu na hřebeny. Po třech letech jsme zopakovali asi dvacetikilometrovou trasu a viděli všechny výškové stupně, co tu jsou. Škoda jen, že když už člověk dojde nahoru, nemá čas tam udělat větší okruh, ale se zapadajícím sluncem je třeba honem spěchat zpátky do civilizace. I tak jsme šli asi hodinu lesem potmě (známou cestou).
Návrat do Harrachova V-VI: V jednom kole – totiž ve dvoukole Návrat do Harrachova VIII: Na nostalgii není kdy
Šachový klub podporují:
