Přízraky oddíláku

14. 12. 2009 Pavel Holásek Oddílák, 2

Obávám se, že moje zprávy z oddíláku mají a budou mít jediné téma: hrubky. Taky jsem jednou přispěl …

Kubišta (1662) – John (1545), 10.12.2009

Po zajímavém průběhu zůstal bílému pěšec, kterého černý v gambitovém zahájení obětoval. Petr netakticky poměnil i zbývající figury; jako by nevěděl, že věžovky jsou remis často, střelcovky občas, ale pěšcovky skoro nikdy.

Vyhrát tohle by za bílého nemělo být velké umění. Stačí šlapat tam, kde je převaha, tedy na dámském křídle; a když tam černý král odejde hasit, vybere bílý král křídlo královské. Bílý si vybral riskantnější 1. Kg5, no prosím, je jenom třeba počítat, po 1. … Ke5 pořád vyhrává 2. Kxh5 Kf4 3. Kg6 atd. Přišlo ale 2. c3?? a po f4 je vše naopak!

Jediná nesoustředěnost rozhoduje o nečekaném výsledku partie. Bílý teď může koukat jak chce, s pozicí nic neudělá. 0:1

Zatímco jsem přihlížel téhle partii a zapisoval si pozici pro reportáž, sám jsem hrál vedle:

Driemer (1536)  – Holásek (2116), 10.12.2009

Zkusil jsem asi podruhé v životě dámskou indickou a nevypadalo to špatně. Po zahájení jsem už převzal iniciativu – bílá diagonála se mi líbila a izolák na c4 nevypadal zdravě – a bílý se v horší pozici po šestiminutovém zamyšlení dopustil hrubky 18. J4f3??

Na 18. … Jxd2 jde 19. Jxe5, vychází však 18. … Vxd2! 19. Jxd2 Jxd2 20. f4 a teď jsem si místo šachu na f3, který jsem nějak nemohl dopočítat, vybral 20. … J5xc4?!

a po 21. Vc2! jsem zjistil, že jsou jezdci dlouhodobě nekrytelní. Zkusil jsem ještě 21. … Vd8?! s myšlenkou 22. Vxc4? Jxc4 23. Dxc4 Df3, ale ze 22. Vd1! už jsem se vylhat nedokázal. Zbyl mi nicméně pěšec navíc a v koncovce jsem měl opět výhodu dostačující k výhře.

Trochu jsem se zamyslel, zavrhl myšlenku odříznout krále věží s tím, že lepší bude odtěsnit ho svým králem … a strategicky promyšleně jsem zahrál 51. … Ke4???. Pokud není lepší prostě to hodit za hlavu, kladu si zpětně otázku, jak je to možné. Rozhodně v tom nebylo vědomé podcenění nebo uspěchanost. Před tahem jsem naopak v klidu vážil možnosti a zahrál potom „jistou rukou“. Mohl bych se vymlouvat na únavu – ranní vstávání s dětma, celý den ve škole, pak kroužek a nakonec dohrávám poslední; kvalita partií oddíláku opravdu není taková jako partií nedělních – ale tohle přece musím vidět i ve snu! Vzpomněl jsem si na jiná svá podobná přehlédnutí, většinou se mi to stává v propočtu a ztratím tím pár minut, než si uvědomím, co to počítám. Myslím, že vysvětlením je hlavně to, že vnímám partii diachronně – tedy ne izolovanou pozici, ale prolínající se minulé plány, historii toho, jak se do pozice došlo, realizované a nerealizované možnosti. Řekl bych, že většinou se to k plánovité hře hodí; zároveň to ovšem vede k „utkvělým představám“, kdy si neuvědomuju, že pozice se změnila. Konkrétně tady byla deset tahů bílá věž pod černým b pěšcem a neměla tahy, žádné boční šachy nehrozily; před posledním tahem zase clonil věži bílý Kb3. Zkrátka žádný motiv související se čtvrtou řadou v mých úvahách nestrašil.

Po 52. Vb4+ už jakýkoliv ústup krále vede k pozici podle Nalimovových tabulek prohrané. Můj soupeř je zřejmě bezvadně ovládá 🙂 a k výhře došel na tempo přesně. 1:0

Když už být osel, aspoň si to umět zdůvodnit 🙂

P.S.: Aktuální výsledky oddíláku jsou doplněné do rubriky na horní liště. (Tomáš Mastný z oddíláku vystoupil.)

V Polabinách zpíval šachový kanárek Holásci v Hlinsku