Šachový klub Ústí nad Orlicí

100 let letohradského šachu I – dospělí

V Letohradě se zabývali starými kronikami a zjistili, že letos uplyne sto let od založení šachového klubu v tehdejším Kyšperku. Uspořádali proto sympatické dvoudenní oslavy: v sobotu se nejdříve hrál rapid, kam měli přístup současní i bývalí hráči Letohradu, příp. i někteří další pozvaní, odpoledne pak navázalo společenské setkání, kam přišli i někteří další bývali letohradští šachisté. V neděli pak hráli rapid žáci z letohradského okolí. U této příležitosti vydali brožurku s výběrem z kronik, pamětní medaile, skleničky, součástí akcí bylo i dotované občerstvení. Pořadateli byli, myslím, hlavně Jirka Řehák a Kamil Mikyska, oba turnaje řídil David Kameník, hrálo se v hasičárně u koupaliště, pěkné prostory!

Já jsem v Letohradě se šachem začínal. Mohlo to být tak v šesté třídě ZŠ. Někteří moji spolužáci už chodili do kroužku ve městě, ale Jirka Řehák tehdy založil ještě další kroužek na „nové“ škole. Chodit do nějakého pionýrského kroužku bylo povinné, a protože mé dva předchozí kroužky (tuším myslivecký a zdravotnický) spočívaly pouze v kombinaci nesmyslných činností a tolerované šikany, přijal jsem šachy jako záchranu, nevěda, do jakého životního proudu jsem tak zaplul.

Později už jsem chodil normálně do kroužku nad tělocvičnou, na který navazovali i dospělí. Spolu s Jirkou nás vedl i předčasně zesnulý Miloš Papáček. Něco jsme se učili, hráli volné partie, ale nejradši jsme seběhli dolů do tělocvičny a hráli fotbal … Vzpomínám i na soustředění na Pastvinách a tábory u Cotkytle a u Jimramova, kterých jsem se účastnil už jako instruktor. Vyplývá mi z toho: 1) jak je důležité udržovat kontinuitu činnosti mládeže, protože z toho pak oddíl po mnoho dalších let žije, ale i 2) jak záleží na šanci, kterou kdo v mládí dostane, protože lokální úroveň, se kterou se člověk seznámí, se těžko překračuje (to platí i pro Ústí, a nejen pro ně).

A hráli jsme i družstva dospělých, vzpomínám na slavné vítězství, kterého jsme jako děcka dosáhli nad týmem dospělých z Mistrovic, sice to byla tak úroveň 4. VT, ale tehdy jsme se cítili skvěle. V áčku jsem tehdy vzhlížel ke čtveřici Kosek, Maceška, Řehák, Papáček, později mě dokonce nechali hrát pátého.

Pak jsem bohužel během VŠ šachu asi na 7 let úplně nechal a vrátil jsem se k němu až v Ústí, moje spojení s Letohradem se tak přervalo a z dětí, co jsem tam tehdy vedl, už asi nikdo nehraje. Ale Letohradu povstaly nové generace a – soudě i podle tohoto víkendu – tam šachy budou pokračovat i nadále.

Sobotního rapidu se zúčastnilo pěkných 20 hráčů a přinejmenším první polovina byla docela silná. Podařilo se mi vyhrát systémem start – cíl, i když místo kýžených technických pozic bez rizika jsem se opakovaně dostával do taktických zápletek, nezřídka jsem končil se spoustou materiálu navíc, ale s padajícím praporem a po vyčerpávající mnohatahové obraně. Rozhodla zřejmě již ve třetím kole moje výhra nad Viktorem Novotným, bývalým předsedou ŠSČR (jehož rodiče z Letohradu pocházejí). První cena – symbolická stoeurovka – potěšila, i když další ceny – rozmanité skleněné nádoby – vypadaly taky moc pěkně! Šestý skončil Vojta (kterého tu nechali zahrát se mnou), devátý Pavel Kylar, dvanáctý David Kameník.

Během dne se mnoho povídalo, už ve vlaku jsme potkali mého skorovrstevníka Miloše Břízu, ukázal se Vašek Chládek, rodinu přivezl Vašek Janeček, Mirek Kalous hraje 2. ligu za Bohemians, byl jsem rád, že jsem potkal pana Černohouse, který dosud řeší studie a úlohy z Československého šachu, s řadou dalších jsme se po letech poznali, s některými nepoznali … Říkal jsem si, jak kvalitní družstvo by Letohrad mohl postavit, kdyby tu všichni bývalí hráči zůstali – ale odchody hráčů, to je úděl nejen Letohradu.

Večer jsme ještě sehráli blicák tuším v deseti lidech, ten jsme ovládli my ústečtí, první byl Vojta, druhý David, třetí já, pak myslím (bez záruky) Petr Veselý a Kamil Mikyska.

Takže mnoho dalších let letohradskému šachu!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.