Když už o nic nejde

26. 3. 2023 Honza Pokorný Déčko, 2

aneb V Kunvaldu neslavně, celkově nad očekávání

Cílová rovinka a… spokojenost. V kápédvojce jsme měli kolo před koncem jistotu druhého místa, a tak jsem se mohl v internetových diskusích s Davidem Kameníkem či Lubošem Švédou směle věnovat rozličným tématům (zda je stříbro úspěch, nebo blamáž, popř. zda jsme Řetůvku udolali právem, či nikoliv).

Buď jak buď, letošní sezona nám přinesla nespočet pozitivních momentů, které zde stejně ještě sepíšu a doplním o ukázky partií… abych měl důvod doma předstírat zásadní činnost.

V předvelikonočním čase, konkrétně o neděli 26., jsme cestovali do míst, které se s křesťanskými svátky náramně snoubí – tedy do Kunvaldu. Rodiště jednoty bratrské je krásné místo s malebným okolím a velkými lákadly (nejen) pro šachisty. Dlouhá léta jsme vyhlíželi venkovní utkání v penzionu U Lípy – tam se mnohým z nás – včetně mě – neskutečně dařilo, neb plzínka o  zeď vedle byla z kategorie nadpozemských. Žel kultovní místo již, a to i podle google map, spadá do kategorie “trvalo zavřeno”, a tak se šachisti bystře přemístili do Hospůdky Na Salaši v těsné blízkosti sportovního areálu, též velmi sympatické. Zde jsem dosud šachoval pouze jednou (a mizerně).

Skládání soupisky jsme přes naši “messengerkecací” skupinu pojali tradičně zodpovědně: s patřičným předstihem hlásili prázdniny v KPII Zdenda a Soňa, v cizině ostal Sergej a Krummyho vyčerpaly tři letošní partie na řadu dalších měsíců 🙂 Naopak šachovou slinu chytil opětovně Tom, stejně jako Jarda i z Finska navrátivší se Vítek. Spolehnutí je na kluky Píšovic i mou pravou ruku Martina. Původně měla chuť na výlet i lídryně Verča, kterou ovšem na poslední chvíli povolalo áčko – no neberte to, když liga (minimálně na nějaký čas) nebude. A tak jsem musel v lehkém rozmaru řešit ještě osmou desku, kam si vysloužil nominaci Pokorný junior – povzbuzen vítězným debutem. V aktivní záloze setrvával aktivovaný Petr, na kterého je, podobně jako na mančaft jako takový, naprosté spolehnutí.

Ouverturu zakončím tím, že jsem se v sobotu pozdě v noci navracel do Sudet přes půl republiky, neb strýc slavil za Prahou kulatých 60… tak silná byla chuť na šachy. Boha jeho konečně protrhnout debilní sérii pěti remíz a vrátit se zpátky nad 1900!

Zatímco domácí nastoupili dost komplet, dokonce i s Jardou Buráněm na první, my řešili ještě dílčí trable: Jarda musel vzít na mistrák malého synka, bo neměl hlídání, Jirku sužovaly žaludeční problémy. Takže právě na dvojce to náš bílými nehrotil a ani ne za hodinu bílými zapůlil. Pak to s námi ještě nějakou dobu vypadalo dobře, hodně nadějně stál Michal na páté i můj kluk na osmé, o desku vedle čaroval Jarda a nikde jsme nevypadali ohroženi. Řeklo by se pohoda, v nejhorším zase 4,5. Jenže ouha… Z příjemného rozpoložení nás nejprve vytrhli domácí na poslední desce, kde Marian místo zesilování trochu lepší koncovky napochodoval do jediné možné hrozby – koňské vidle. Pak sice srovnal po skvělém výkonu Jarda, jenže následně jsme vyhodili další dvoje bílé, Tomáš s Martinem jen remizovali s papírově slabšími soupeři. A to už jsme se vezli, protože se pozice z ničeho nic sesypala Michalovi  a vyrovnávat nebylo kde. Vítek horší koncovku neudržel, já rovnou nezesílil – za čtyři hodiny 5:3 a Kunvaldští si na konec sezony aspoň spravili chuť.

K partiím následující směs vyprávěnek:

Buráň Jaroslav-Holásek Vít 1:0 Že pojede sympaťák přes půl republiky, jsme teda nečekali. Prý byl nakloněn brzkému smíru, jenže Vítek si chtěl zahrát… a zakrátko stál tak divně, že už to bylo Jardovi blbé dávat za půl. V nějakých momentech mohl černý pozlobit trochu víc/bílý mohl hrát přesněji, ale poziční výhodu držel a na konci s přehledem vystupňoval. Je znát, že měl lídr Kunvaldu kdysi bezmála 2300, to se nezapomíná.

Píše Jiří-Vymetálek Petr 1/2 Tady jsem nám dával dost šancí, jenže Jirka od rána zvracel, ještě aspoň statečně odřídil, ale síly na partii zjevně scházely. Hrál se nějaký úplně obyčejný dámský gambit, kde mohl náš hráč pomýšlet na “carlsenovskou” výhodu, ale místo toho, maje střídavě bílou a zelenou barvu v obličeji, měnil a zapůlil už ve 14. tahu. Těžko co vyčítat…

Thér Tomáš-Pokorný Jan 1/2 Tak nic, zas a znova. Tentokrát v čistě technické pozici, kterou jsem hrál černými poprvé, ale cítil se v ní docela dobře. Bílý ale k partii přistoupil s jasným cílem, zabetonoval a nechal mě vymýšlet. Prolezl jsem ještě časovkou, počkal, až zhasly první s pátou, a zopakoval tahy v nejdelší partii dne.

Čech Martin-Krčmář Stanislav 1/2 Martinovi jsem fandil, ale v partii neměl ani deko navíc, černý zahrál velmi solidně. Po remíze toužil trochu okatě (opětovná nabídka remízy hned po zahájení), kluci nakonec na hraně 30. tahu zopakovali pozici. Pokud jsme chtěli vyhrát, na prvních čtyřech to chtělo udělat víc.

Dvořák Eduard-Píše Michal 1:0 Škoda. Proti domácímu kapitánu hrál Michal, jak je u něj zvykem, figurkami dopředu a na krále. Pak velmi elegantně uvěznil bílou dámu a výhoda byla velmi citelná (comp hlásí plus 3). Chtělo to ale přesnost, což nebylo v chaotické pozici snadné, stačil jeden přešlap a bílý se vylhal efektní dočasnou obětí obětí. Po ní dostal dámu ven, figurky ožily a skončilo to matem. Tady se definitivně rozhodlo.

Kodytek Tomáš-Hejl Petr 1/2 I tady bych, podobně jako u ostatních bílých, čekal víc, ale v závěru sezony nám nějak chyběla šťáva. Tomáš rozehrál anglickou klidně, získal trochu lepší pozici s vidinou hry proti pěšcovým slabinám. Ta se ale nekonala, bílý přišel dvojku střelců, měl trochu nejistého král, a tak se to po výměnách rozhodl nehrotit.

Matoulek Václav-Víglaský Jaroslav 0:1 Aspoň Jarda zakončil už tak vydařenou sezonu dalším individuálním úspěchem. Po dnešku famózních 4,5/5! A to neměl situaci snadnou – černými soupeře o skoro 200 silnějšího a ještě musel na poslední chvíli řešit hlídání. I tak si ale poradil, z trochu podezřelé pozice se nesložitou taktikou dostal vyhrané, k pěšci přidal aktivitu figur, po dalších výměnách měl vyhranou koncovku s věží a jezdcem. Akorát teda jestli zápis nelže, tak mu mohl soupeř v 41. tahu nesložitě vyšáchnout věž?! Nevím, od 50. tahu nejsem schopen závěr partie rekonstruovat.

Pokorný Marian-Štěpán Stanislav 0:1 Ratingově měl kluk vlastně silnějšího soupeře než třeba já, k tomu zkušeného. Ale nelekl se, sice nechal v zahájení pěšce, ale za něj měl velmi silnou aktivitu figur – s trochou fantazie tomu říkejme gambit. S aktivní věží na sedmé řadě pak materiál srovnal a ve 27. tahu byla výhra na spadnutí – najít jemný tah Se2!! s rozpadem černé pozice ale nebylo snadné. Po výměně věží už byla koncovka objektivně rovná, chtělo to hrát klidně… namísto toho bílý v rapidovém/bleskovém tempu vymyslel aktivitu, která po koňské vidli stála figuru. Tož příště…

Celkově jsme teda ve finiši neoslnili, naopak naše céčko si aspoň v posledním kole spravilo chuť a vyloupilo Řetůvku. Naproti tomu áčko v rozlučce s ligou podlehlo silnému Hradci Králové, dílčí radostí ve zpackané sezoně budiž cenný Holyho IM skalp na první šachovnici – U Malinů jsme při rozboru pochvalně mručeli.

a ještě pár obrázků z pozápasového rozboru U Malinů

12 + 2 na mamutím přeboru škol Málem jsme se neuvezli